|
|
|
|
|
|
|
|
|
3.11.2004
Na rozloučenou...
Rád bych napsal něco o své činnosti v Senátu za dobu svého šestiletého mandátu, činím tak v časové tísni a velmi letmo. Mou práci lze rozdělit do tří základních oblastí.
První a nepochybně nejdůležitější tvoří ústavou předpokládaná činnost zákonodárná a vzhledem k četným návrhům na novelizaci základního zákona i ústavodárná. Zde se Senát představil jako pojistka ústavního systému, když nepřipustil, stranicky objednanou novelu ústavy a naopak podpořil její euronovelu a navrhl ústavní zákon o referendu a vstupu ČR do EU. Jako komora reflexe se Senát etabloval především tím, že posuzoval desítky ba stovky nejrůznějších norem, zaslaných Poslaneckou sněmovnou, řadu z nich pozměnil či dokonce odůvodněně zamítl. Aktivně jsem se zúčastnil rozprav nad důležitými zákony trestního, civilního a pracovního práva, nebo z oblasti naší procesualistiky. Při své práci jsem využíval služeb jak vnějších expertů, legislativního odboru Senátu, Parlamentního institutu i svých skromných právnických znalostí.
Druhou oblastí činnosti byla práce v senátním obvodu, v němž jsem byl zvolen, tj. v Praze 6. Mohu odpovědně prohlásit, že jsem zde strávil mnoho času a fungoval převážně jako jakýsi ombudsman. Lidi přicházeli se svými problémy, nejvíce si ztěžovali na špatnou práci úřadů nebo soudců, někdy chtěli jenom poradit. Pak senátorovi nezbývá než telefonovat úřadům, psát dopisy, domáhat se vyřízení věcí či někdy jenom sedět a naslouchat. Tu práci jsem dělal rád, i když vlastně suplovala špatnou práci či nečinnost jiných . Ve vlastním obvodu jsem spolupracoval s malými občanskými sdruženími, zaměřenými především na ochranu životního prostředí a s ní související problematikou dopravy v Praze. Na téma pražské dopravy jsem pořádal seminář, na nějž přišlo tolik zájemců, že se málem nevešli do jednací síně Senátu. Jediní, kdo chyběli v reprezentativním počtu, byli ti, jimž byl seminář určen: pražští zastupitelé a novináři.
Třetím mým zájmem byla lidská a občanská práva v zemích, kde ještě vládnou totalitní režimy. Soustředil jsem se hlavně na Bělorusko, Kubu a Čínu. Spolupořádal jsem veřejná slyšení, různé mezinárodní konference na půdě Senátu, monitoroval situaci a předkládal usnesení horní komory k těmto otázkám. Společně s dalšími senátory jsem členem Výboru pro svobodné Bělorusko, předseda Výboru pro olympijské hry 2008 ve svobodné a demokratické zemi, členem Výboru pro lidská práva na Kubě a měl jsem tu čest třikrát v Senátu pozdravit Jeho Svat Dalajlámu. Setkával jsem se s exulanty z Číny, Vietnamu, Koreje. Myslím, že Senát zastává důležitou pozici v otázkách lidských práv a svobod a že se vryl do paměti pronásledovaných disidentů z dosud nedemokratických zemí.
Kromě této práce shora načrtnuté jsem po čtyři roky zastával funkci místopředsedy Senátu pro zahraniční styky, takže jsem se zúčastnil řady přijetí politiků z celého světa. Do zahraničí jsem vyjížděl zřídka. Za šest let jsem navštívil pracovně Bělorusko, Polsko a Slovensko a absolvoval jednu zámořskou cestu do Jižní Ameriky s cílem oživit vztahy s našimi krajany v Paraquayi a Argentině.
Závěrem dovolte krátce, abych se přiznal také k jednomu neúspěchu: ani mně se nepodařilo přesvědčit naše občany o tom, že Senát představuje užitečnou a potřebnou instituci. Důvěra v něj je stále velmi nízká. Svým následovníkům tedy přeji, aby nejen nalezli v senátorské činnosti smysl své politické práce, ale také, aby byli úspěšnější v politické propagaci této komory. Senát si to rozhodně zaslouží.
Jan Ruml
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
